vzdělávací kurzInspirativní příběh slečny K.
Proč je pro nás důležité, abychom s každým klientem navázali vztah založený na důvěře? Jak konkrétně vypadá naše podpora? Sdílíme příběh jedné naší mladé a odhodlané klientky.
Klientce – říkejme jí Kristýna, je 24 let. V životě se potýká s depresemi a doprovodnými úzkostmi, od dětství má i fyzický handicap, který jí omezuje pohyb – používá berle a má potíže s hrubou i jemnou motorikou rukou. Přesto je neuvěřitelně odhodlaná a chce, aby mohla žít život, který nebude ovládat duševní onemocnění.
Oslovila nás v roce 2021 s přáním osamostatnit se od rodičů. Sociální pracovník si s K. domluvil první schůzku a postupně začali plánovat cestu k zotavení = žít spokojený, nadějeplný a přínosný život přes omezení způsobené nemocí.
Jejím prvním cílem bylo samostatně využívat MHD. Začali nacvičovat: Pracovník ji vyzvedl doma, šli společně na autobus a povzbuzoval ji, že vše zvládne. Společně si také opakovali, jak bude nástup a cesta autobusem vypadat a jaké úkony je třeba udělat, co říct řidiči… Bylo to náročné, ale Kristýna to zvládla. K. ještě doprovázíme na autobus, ale cestuje již sama a my jsme pyšní.
Další cíl byl nácvik vaření a pečení. Dohodli se na receptu, rodiče nakoupili suroviny a společně pekli jablečno-kokosový závin. Sociální pracovník do zápisu ze schůzky napsal: Dle domluvy se věnujeme nácviku pečení. Kristýna si některé věci již předpřipravila, nejprve procházíme postup, ujišťuji se, že věci chápeme stejně. K. se aktivně zapojuje, vede celý proces, když si není jistá nebo se bojí, řekne si o pomoc. Výsledek se povedl, průběžně jsem Kristýně dodával sebedůvěru, že věci zvládne. Výsledek? Výborný závin a obrovská radost!
Kristýna si také chtěla najít práci. Navázali jsme spolupráci s další službou, která se zabývá podporovaným zaměstnáváním a ve spolupráci s nimi získala práci na malý úvazek v archivu jedné školy, kterou se jí daří udržet.
Současně jsme s K. několikrát řešili zhoršenou duševní pohodu, která se projevovala vyjadřováním myšlenek na nebytí, kdy by chtěla „zmizet se světa, někde se skrýt, utéct od reality“. Naštěstí se nám, i díky dobře navázanému vztahu, dařilo a daří tyto situace včas zachycovat a řešit ve spolupráci s psychologem a psychiatrem.
A jak vnímá spolupráci Kristýna? Do hodnocení spolupráce uvedla, že se cítí samostatnější, naše pracovníky vnímá jako blízké osoby, kterým se může svěřit, pomáhají ji dívat se na věci novýma očima, např. v oblasti seznamování, přebírání větší odpovědnosti za svůj život, osamostatňování se od rodičů.
Máme radost z každého pokroku, který se Kristýně v její cestě za osamostatněním daří, a když se něco nepovede na první pokus, tak to prostě budeme opakovat a hledat možnosti, jak jí motivovat, povzbuzovat a držet na cestě zotavení.
